středa 21. června 2017

Aviatická pouť v Pardubicích

Ještě před tím, než se do Pardubic vydáme znova (tentokrát na připomínku 75. výročí Heydrichiády), musím se podělit s krátkou "reportáží "z nedávné Aviatické pouti. Ti z Vás, kteří sledují náš facebook a především instagram, už určitě tuší, jak celý víkend probíhal. Ale přesto si neodpustím alespoň pár řádků věnovat této nezapomenutelné akci.

Na jakou techniku mohli návštěvníci narazit, či jaký program si organizátoři na akci připravili se můžete dočíst snad ve všech novinových článcích. (Třeba tady. A tady jsme dokonce na titulce :)) Raději popíšu, jak celý víkend probíhal z našeho pohledu :)
Letos to bylo vůbec poprvé, co jsme dostali nabídku účinkovat v rámci Aviatické pouti v Pardubicích. Původně jsme měly přijet jen jako fotomodelky k letadlům. Pak by se prý vlastně hodila i nějaká ta módní přehlídka, až to nakonec sklouzlo k celo-víkendovému programu o třech přehlídkách, focení a doprovodu patronů akce. Úměrně s navyšováním požadavků vzrůstala také moje žaludeční neuróza a pochybnosti, zda to vůbec zvládneme/vejdeme se do auta/budeme tři dny vypadat k světu.
(Hádejte kdo si zapomněl s sebou zabalit spodní prádlo, ručník, zubní kartáček, protézu...)
... krom protézy každý něco!!!


Po vyřešení logistického problému ("kdo bude řídit až do Pardubic? - Jak ji donutíme, aby nechtěla řídit?") část z nás dorazila už v pátek krátce po poledni. Čekala na nás série vzpomínkových aktů s pokládáním věnců za účasti představitelů kraje a armády. Posledním zastavením byla vzpomínka na Ing. Kašpara v centru Pardubic. Tam jsme si dali se všemi sraz. Dvakrát jsme se spočítali a když číslo zůstalo neměnné, bylo jasné, že jsme kompletní a můžeme vyrazit na obhlídku místa činu.


Na poloprázdné letiště jsme dorazili krátce před sedmou hodinou večer. Na ranveji zatím startovali piloti své zkušební lety a my plánovali program na následující den. Široko daleko byla jen hrstka organizátorů, kteří dotahovali poslední detaily před velkým zahájením v sobotu dopoledne. Sedli jsme si na židle před startovací dráhu a v západu slunce pozorovali letadla, kroužící jen kousek nad našimi hlavami. Úžasný zážitek! (Silvie dojetím plakala, heheh :) :))

Krátce po setmění jsme se vyrazili ubytovat a zjistit škody na šatech po dlouhé cestě v omezeném prostoru. Žehlení nakonec zabralo času nejméně ...
Jen pro představu - budíček po cca pěti hodinách spánku byl v 6:00 ráno s odjezdem v devět. Půl hodinu zabrala snídaně, zbytek času padl na úpravu vlasů a makeupu.
V rámci solidarity však pánové vstávali s námi :) :) :)

Vyjeli jsme přesně v devět, abychom se stihli dostat přes nekonečné fronty účinkujících a prvních návštěvníků, kteří mířili na letiště. V deset nás čekal přímý přenos pro ČT, o dvacet minut později přehlídka, na kterou navazovalo oficiální zahájení s patrony akce, jimž jsme dělali doprovod.
Jako zázrakem sobota klapla přesně na minutu.

To stejné platí i o naší sobotní pinup přehlídce, která odstartovala pověstnou hangár párty. Avšak díky razantnímu zásahu Kačenky jsme se poslušně v jedenáct sbalili a jeli zpátky na ubytování, abychom po dlouhých procedurách mytí a natáčení vlasů usnuli opět kolem půl druhé v noci...


Budíček po náročném dni a pěti hodinách spánku byl tentokrát krutější než obvykle. Sbalili jsme si věci a pospíchali na dopolední přehlídku a slavnostní zahájení. Když v sobotu klaplo všechno na jedničku, v neděli bylo všechno špatně už od začátku. Při prvních taktech přehlídky se spustil takový slejvák, že jsme se sotva stihli všichni schovat pod střechu. Toto se opakovalo ještě dvakrát, než jsme se přesunuli k ranveji na oficiální zahájení.

Spolu se statutáry z řad politiků či armádních velitelů jsme na historické technice projížděli plochu letiště kolem publika. Když v sobotu všechno klaplo, v neděli došel v půli cesty benzín... Naštěstí televizní kamery si to odbyly už den předem a tak se snad nic hrozného nestalo, nebýt poskakující blondýny v lodičkách, kterou nakonec soucitně naložila speciálně vyslaná motorka.

Ačkoliv ráno lilo, v průběhu dne pařilo slunce o sto šest. Davy lidí trpělivě ochlazovali proudem vody místní hasiči a my se upínali alespoň k ledové tříšti. Ale dlouho netrvalo a zvedl se pořádný vítr, který poodnášel půlku špatně připevněných stánků.

S větrem přišel i urputný déšť, před kterým jsme se stihli schovat do připraveného stanu. Zpívali jsme Werichovy šlágry, hráli dětinské hry a Zuzanka natáčela vlogísky (upřímnou soustrast všem, kteří je omylem zhlédli na instagramu).
Po hodině či dvou, za stálého deště, jsme se rozloučili s posádkou letiště i starými známými, které zas nějakou dobu neuvidíme, a vyrazili domů.
ALE PROČ TO VLASTNĚ VŠECHNO PÍŠU?
Protože jsme společně strávili naprosto neopakovatelný víkend, kdy jsem se i přes obrovskou náročnost pobavila od začátku až do konce.

Protože jsme poznali spoustu skvělých lidí a spousta lidí poznala nás.
Protože máme naprosto neuvěřitelné fotografie. (Především od Jiřího Sejkory)
A hlavně protože jsme dostali opravdu až nečekaně velké množství pozitivních reakcí, díků či zájmu o připojení se k naší skupině, z čehož máme obrovskou radost :) Nejvíce nám však vyrazila dech zpráva s fotografií od pana generálmajora :) :) Kéž bychom se na každé akci dočkali až tak vřelého a přátelského přijetí! :)
Děkujeme!!!

 


Krásný zbytek večera Y.DM:)