úterý 27. února 2018

Pojednání č. 1: O dobovém účesu

Když jsem se konečně probrala z letargie a začala (opět) přemýšlet, jakým směrem tyhle stránky povedu, dostala jsem se ke vzpomínkám a starým fotografiím z doby, kdy jsem na sebe poprvé oblékla staré šaty. Jak jsem psala již v předchozích příspěvcích, neměla jsem zpočátku ani tušení, kde sehnat základní kousky oděvu (např. můj první nákup podvazkového pásu ve zdravotnických potřebách apod.:)), ale taky kde sehnat adekvátní informace o zdánlivě banálních věcech té doby, navíc tehdy ještě ideálně v českém jazyce.

Trvalo to dlouho a hlavně stále ještě trvá, než jsem z metody pokus omyl alespoň částečně přešla k získávání informací ze snad relevantnějších zdrojů a také se alespoň trochu naučila je rozpoznat. Do rukou se Vám totiž mohou dostat desítky fotografií, originálních časopisů s dobovými komentáři nebo jakýkoliv dobový materiál, zdánlivě popisující některou z běžných reálií, ale ve skutečnosti se nezřídka jedná o zdařilou maximální ironizaci každodenního života, která v podobě něžného humoru kvetla nejen v první polovině dvacátého století. (Příkladů klamání čtenáře či novodobého "badatele" bych mohla uvést stovky a určitě se k tomu do budoucna vrátím.)

A protože (jako každé společenství) i vintage komunita umí být krutá, co děláte špatně se dozvíte až s pořádným odstupem času, oklikou přes několik lidí a v té nejhorší možné podobě. Přitom pro mě není nic milejšího, než pozorovat, kolik nových slečen, žen či pánů objevilo kouzlo starých šatů a předválečné kultury. Ze začátku je přeci jedno, jestli napoprvé obléknou syntetickou halenku či sukni nad kolena. Hlavně, že se nenechají odradit a do příště ji už třeba nechají ve skříni.

V tomto a v následujících článcích, které jsem připravila, se v žádném případě nechci stavět do role nějakého "guru" či módního historika/odborníka, ale ráda bych velmi jednoduše a vskutku laicky shrnula pár zkušeností, které jsem díky svému koníčku získala. Možná to bude pro někoho z vás odrazový můstek, který vás nasměřuje k erudovanějším osobám a relevantním zdrojům.

A čím začít? Řekněme "od shora", nebo ještě lépe - od toho nejjednoduššího a zároveň nejsložitějšího. Začněme ÚČESEM. Správný účes totiž dělá 50% vizáže. Nepotřebujete do něj investovat stovky a tisíce jako do šatů, potřebujete jen jediné - cvik.

Začínám proto velmi jednoduchým účesem, použitelným na 40. léta minulého století. Ústředním prvkem jsou tzv. victory rolls, tj. vlasy stočené do ruličky podle slavného manévru amerických letadel. Už jsem zaslechla i názor, že u nás byl tento účes zakázaný, ale nikde jsem se bohužel nedopátrala tohoto nařízení. Naopak fotografií jsem viděla spousty. Když to srovnám s extrémní podobou "zakázané módy" tj. s potápkami a bedlami (vyhraněná subkultura tíhnoucí k zakázanému swingu ve 40. letech) není u nás zaznamenaný jediný případ perzekuování příslušníka této subkultury. Nicméně pokud máte k dispozici jiné informace, budu za ně velice vděčná :)


(Okupované polské město Kutno, 1939)

Ale zpátky k účesu. Dnes má většina z nás dlouhé vlasy, v minulosti tomu bylo naopak. Veronica Lake nás sice přesvědčuje, že ani vlasy pod lopatky nebyly přítěž, ale taková délka byla opravdu výjimkou. Velkou roli stále hrála praktičnost, takže průměrná délka vlasů sahala maximálně po ramena. 

Pro zajímavost - ve třicátých letech byly vlasy ještě kratší, ale politika úpravy vlasů byla zcela jiná. Téměř většina žen pravidelně navštěvovala kadeřníka (který v té době stál stejně asi jako jeden pomeranč), který ji vlasy upravil. Nejčastěji pomocí trvalé ondulace - proto má většina dam z fotografií tak krásně krapaté vlasy. Žena pak následující dva až tři týdny spala v síťce, aniž by si vlasy umývala. Pak se buď spolehla sama na sebe, nebo opět navštívila kadeřníka. Ale za války se ženy musely naučit upravovat si vlasy většinou samy, bez chemických pomocníků, proto jsou vlasy delší k lepší manipulaci a účesy poměrně jednodušší.


Jak na to?
Moje umyté a jen lehce vysušené vlasy sahají pod ramena. Právě v této chvíli je s nimi manipulace nejjednodušší. Dobře drží tvar, nekloužou, ani se tolik netřepí jako po úplném vysušení - moje vlasy se po umytí třepí opravdu neskutečně. Rozčešu je proto na boční pěšinku a rozdělím na tři sektory. Pás ofiny a dva pásy vždy po ušní boltec. Začnu ofinou, kterou nejprve ošetřím balzámem ve spreji (vlasy budou leské a uhlazené) a poté postříkám vodou smíchanou s tužidlem.
Ošetřenou ofinu začnu natáčet na dva prsty směrem k temeni hlavy. Chce to cvik, ale není to nic složitého. Jakmile ruličku natočím až k hlavě, svléknu ji z prstů a vytočím do strany. Pás vlasů u ušního boltce ošetřím balzámem a opět nastříkám vodou s tužidlem. Vlasy vyčešu nahoru a začnu natáčet na prsty směrem k hlavě.
Důležité je, vlasy nejprve vyčesat nahoru a uhladit. Teprve pak je začnu natáčet. Zda ruličku připevníte "na stojato" nebo "na ležato" je už na Vás. To stejné udělám i s druhým pruhem vlasů u ušního boltce. Zbývající vlasy pramen po prameni ošetřím balzámem, nastříkám vodou s tužidlem a natočím na natáčky.
Volte středně velké natáčky, s mou délkou vlasů mi stačí jedna řada natáček ve stejné výšce. Pokud máte vlasy delší než já, natočte je ve dvou až třech řadách nad sebou a nechte pořádně proschnout. Po proschnutí opatrně sundám natáčky a spustím vlasy. V mé délce vlasů stačí, pokud je nechám několik hodin pořádně proschnout a díky natočení se zkrátí do adekvátní délky. Nyní jsem je pro ilustraci nechala proschnout méně, takže imitují variantu u delších vlasů.
Natočené vlasy nejprve proberu prsty, abych rozlepila vlny. Poté vezmu kulatý kartáč s měkkými a krátkými štětinami a vlasy jím rozčešu. Následně je rozdělím na tři části a každou z nich nejprve nalakuji a poté chytím za konec, podtočím a připnu k zátylku. Vlasy takto stačí přichytit dvěma pinetkami a při správném zalakování drží. Aby podtočené vlasy získaly kýžený tvar, používám kadeřnické spony, které jsou základem pro tvarování dobových účesů. Aby vlasy krásně přiléhaly k hlavě a rozšiřovaly se až od krku je připnu v místech potřeby a zalakuji - ne naopak, na vlasech jdou pak vidět stopy po sponě.
Počkejte až lak proschne a spony opatrně sundejte. Pokud někde něco nesprávně drží či odstává, použijte opět sponu, zafixujte ji a zalakujte lakem. Pro ještě větší ulehčení, lze zadní vlasy připnout do síťky, která při správném uchycení drží tvar po celý den.

Účes se má sice přizpůsobovat šatům, ve kterých dáma vyrazí do společnosti, ale rozhodně by neměl být to poslední, na co by měla dbát. Rozpuštěné vlasy, či ledabyle sepnuté kadeře vždy kazí dojem u krásných oděvních kombinací i sladkého úsměvu. Není potřeba jich ovládat deset, stačí jeden, který se  častým zdokonalováním povede na jedničku. A v 99 % případů opravdu pomohou natáčky, protože s vlnitými vlasy se prostě pracuje lépe :)
Tak já jdu zkoušet :)

Zajímala by Vás ukázka starých nástrojů na dobové účesy? Nebo výsledek našeho pokusu s výrobou "dobového tužidla"? Dejte vědět do komentářů :)
Krásný zbytek dne Y.DM:)

A jaká jsou další témata, která mám pro Vás připravena?

1. Rozdíl mezi módou 30. a 40. let
2. Deset důvodů, proč veřejně vystupovat (třeba s dobovou módou)  někdy není žádný med
3. Deset věcí, které mě na vintage komunitě naprosto vytáčí
4. Deset věcí, které na vintage komunitě naprosto zbožňuji
5. Proč nikdy nebudu/nebudeme tak dobrá/dobří, jak bych chtěla
6. Cokoliv, co byste chtěli vědět :)