neděle 26. února 2017

Poetická krása zimních Beskyd

Sníh sice zůstal jen na nejvyšších vrcholcích hor, přesto se po krajině převaluje ledový vítr. Chladno a zatažená obloha přiměla všechny zůstat doma v teple.
Chaloupky v údolí se už nehalí do bílého kouře, původní stavení dávno nahradily moderní chaty a rekreační střediska. Tam, kde muži léta zpracovávali dřevo, jsou dnes lyžařské vleky a na kdysi obdělávaných polích žloutne pomrzlá tráva.
Přesto je stále pár míst, kam rušná silnice nevede a kde se do ticha rozléhá jen cinkání zvonečků stáda ovcí. Pár míst, kde pasoucí se krávy nehlídá elektrický ohradník, ale skupinka dětí s německým ovčákem.
Tiché odpoledne tam nenaruší hluk motorové pily, ale jen rytmické údery sekery někde v dálce.
A já si tolik přeji tohle všechno zachytit, zapamatovat si napořád. Beru do promrzlých rukou fotoaparát a zvěčním toulavého psa na lesní pěšině, slunce v mléčném oparu, vlhké třísky pod kmeny stromů, rozpadající se plot u opuštěného stavení, rezavou ceduli, skupinku dětí, letokruhy na nejširším pařezu...

Ale žádnou chaloupku už nevidím a cinkání zvonečků nahradil zvuk desítek projíždějících aut. Pohled do údolí rámují dráty elektrického vedení a na sjezdovkách se míjejí poslední lyžaři této sezóny.
Na mém fotoaparátu už léta necvakla spoušť a já už si dávno uchovávám vzpomínky ve všech barvách...
Krásnou neděli vám všem. Y.DM:)